V sobotu 19.06. jsme stanuli na startu závodu, který se jede v Novém Boru a okolí. Jakožto obyvatel tohoto města získává toto klání pro mě jistou dávku prestiže a exkluzivity. Prezentace v pohodě (byl jsem přihlášen předem) a kolegové z Bohemie mi přichystali poněkud zavazující číslo “3”. Trochu mě mrzelo, že letos žádným vhodným konfekčním doplňkem nedoplním svůj šatník (vzpomínaje na loňské socialistické vázanky). Před závodem jsem se jel lehce rozjet, abych neponechal nic náhodě.
V novoborské cyklist. areálu to už docela vřelo, a závoďáci se začali kumulovat na startovním roštu. Nevím, co je to za úchylku pořadatelů, ale ve chvíli, kdy jsou všichni seřazeni na startu, nervózně podupávajíc, v tento moment se pořadatelé vytasí s nějakým moto -vozidlem, které nutně musí závodníky projet (není to pouze záležitost NB). Naštěstí to šofér hasičského kolosu říznul přírodou, využili jsme nastalého zmatku k posunu do předních řad.
Ze začátku jsme jeli za vodící Fiestou (komentátor vtipně rozhlašoval, že pojede rychlostí 120km/h a nikdo ji nesmí předjet, jinak bude ze závodu vyloučen – překvapivě se to nikomu nepodařilo). Trochu jsem se průjezdu NB bál, ale snad nikdo nespadnul, najelo se do terénu a začalo se závodit! Trasa byla oproti loňsku více terénní, biková, nechyběli libůstký jako lávka, tunýlek, výběh a podobné technické skvosty – bylo to v pohodě. Musím se obdivovat vzorně vysekanému úseku. Od začátku jsem již Aleše neviděl, protože se mu výborně povedl nájezd do lesa a predevším letos jezdí jinou ligu:-). Od začátku jsem se pohyboval kolem 30 fleku a ve skrytu duše jsem doufal, že se mi to rozjede. V asfalt. stoupání na Svojkov jsem zápasil s Hynckem, který v letošní sezóně zaznamenal neuvěřitelný výkonnostní skok a stal se „strašidlem pro bohemáky“, jezdí fakt hustě! Bohužel (bohudík pro mě) se během závodu potýkal s nedostatkem pitiva, měl i příznaky zimnice (přijel docela na kaši).
Právě Svojkovské stoupání se ukázalo v našem vzájemném duelu rozhodující, podařilo se mi o stupeň rychleji motat nohama a poodjet mu! Premiérově jsem do sebe také vpravil Enervit gel (zaručený pohon za 83 peněz) a on zafungoval. Do Boru jsem již letěl jako vítr, bohužel jsem si to takto užival až posledních cca. 10 km. Sjezd do Sloupu vymletým korytem byl záludný, ale zaznamenal jsem tam i nějaké zdravotníky, tak bych snad byl v dobrých rukou. Dorazil jsem v čase něco přes 2 a půl hodiny. Aleš přiletěl na 7. místě celkově, opět absolvoval celý závod sám, je to prototyp závodníka-samotáře. Poté jsme se již pouze váleli a debatovali. Veterán Daniel překvapil brutálním nástupem na stadióně, vomastil vše co se hýbalo no a tak.
Potom byl každým z nás omílán závod dokola, shodli jsme se na faktu, že super byli lidé podél trati, zvláště obyvatele chaloupky s dřevěnou pavlačí, ze které ryčeli jako o život. Občerstvovačka také v pohodě, ani nevím, co tam bylo k jídlu, měl jsem akorát žízeň. Je to pohodovej závod a jeho vzdálenost se ukazuje jako ideální, člověk není tak zbouranej jako po 100km martýriích.
Fotografie bohužel nemáme, protože náš foťák je na TransAlpu.
