Začátek května v životě bikerově již tradičně symbolizuje Malevil Cup – půvabné to putování lužickými hvozdy. Nejinak tomu bylo i v roce letošním. Tento závod si za 4 roky své existence vydobyl přízvisko – “kvalitní”, bezchybná organizace, jezdivá trasa, fajn zázemí Vávrova impéria, jediným vrtochem bývá počasí, ale i to jako by letos Paklisport předplatil.
Již nebudu popisovat přípravy, které závodu předcházejí, zdá se mi to již jako “klišé”, nějak to člověk prožívá čím dál méně. Večer před startem obligátní prezentace, kbelík těstovin a hurah na kutě – všichni to známe. Startuje se z náměstí v Jablonném, pro nás kraje-znalé tak opadá zběsilá časovka z ranče na start. Oproti loňsku snad jen Sportis čip svou velikostí poněkud předčil kolegu Championa a nezvykle vyčnívá z oblasti nadkotníku. S týmovým kolegou Aljošou Verbou se blížíme na již solidně zaplněný start. rošt, potkáváme Bohemáka Kučise, který se nehodlá tlačit do předních lajn, takticky startujeme z prvního esíčka pod náměstím, kde se v klidu přidáváme ke špici. Jede se hodně zostra, pro jistotu nesleduji POLAR, tepy dosahují astronomických výšin.
Taktika napálit to, “že se to rozjede” se záhy, jmenovitě ve Zdislavě ukazuje pro mě jako dosti špatná volba, Aleš nenávratně odjíždí, Kučis jakbysmet. Pomalu se propadám, jsem předjížděn prvními ženami, dívkami z RM Cyklomaxu dirigovanými matadorem Adámkem. Naděje na nějaké lepší umístění se rozplývají jako “no-name brzdové špalíky na Sudetech 2002”. Povrch tratě naprosto ideální, min. kaluží a bláta, jen ve sjezdech prochládají kolena. Vše korunuji na občerstvovačce na Krompachu, kde si mě vybírá madame s mikrofónem a klade mi fundované otázky, s radostí odpovídám, není co ztratit.Vyzbrojen 3 PowerGely se neustále plácám a ne a ne se kloudně rozjet. Situace se lehce zlepšuje v okolí Luže, trochu se dostávám do závodu, jedu s o generaci starším pretěkárem a občas dáme řeč, ve sjezdech mu odjíždím, v táhlých stoupáních mě strojovým tempem dojíždí. Na Milštejn se opět plahočím a těším se na táhlý sjezdík… Do cíle zbývá málo, ještě se stačím zapíchnout v jediném brodu, najíždím na asfalt vedoucí k Malevilu a v protisměru míjím usmívajícího se “Purmena”, který se vyjíždí – to je pramálo motivující. Zbývá obkroužit Jezevčí vrch, kde se mě ujímá 3mi defekty zdecimovaný pretěkár z ambiciozního Cyklomaxu, krafeme o současném cyklistickém dění a ukrajujeme poslední metry závodu.
Opatrně zvládám premiérově a zárověň dle mých soudů i derniérově zařazenou po krvi lačnícímu divákovi lahodící technickou passage a “game is over”. Po závodě klábosím a doslýchám se o problémech Purmena a Dítěte právě s touto pasáží. Bystrý objektiv fotografky “LUKY” zachytil vítěznou dvojici několik málo momentů po jejich “letmém přistání”.
Maratonská premiéra pod novým zaměstnavatelem se příliš nezdařila, ale každý závod se počítá a každý závod člověka posune výkonnostně o krůček výše….tak třeba někdy se zadaří lépe:-). Čas 5:14 je na chlup stejný jako vloni, což symbolizuje výkonnostní stagnaci, ach jo.
<--Fotografie made by Monique-->
