Konal se ve stejný den jako 10. ročník legendárního Krále Šumavy, zázemí tvořil sportovní areál Břízky u Jablonecké přehrady.
Spolu s 1. závodem X-terra Czech Tour a nedělním triatlonem byl součástí Triatlon a bike víkendu.
V sobotu ráno, po přijezdu do areálu Břízky, jsem bez problémů zaparkoval ani ne 50 m od místa startu. Vyplnil přihlášku a zaplatil
přijatelných 330 Kč. Nikde žádné fronty, akce se vyvíjela podle mých očekávání pohodově. Pohodová byla i možnost zvolit si délku trasy
až po odjetí její kratší 53 kilometrové varianty. Dlouhou verzi totiž tvořila dvakrát krátká. V místě prezentace jsem letmo prolétl
mapu a profil trati – převýšení 1660 m na každých 53 km, zároveň vyslechl komentáře na téma “i Jéňovi to připadá hodně drsný” a vidina
pohodové vyjíždky Jizerskými kopci se trochu začala vytrácet.
Na startu v 9 hodin jsem se ocitl spíš v poslední třetině startovního pole. Odhadem tak 150 lidí, pár známých tváří. Vtipný komentář
a vysvětlení trati. Možná mělo být více zdůrazněno specifické značení trasy (dvojitá šipka = za padesát metrů bude zatáčka, normální šipka = teď zatoč!). Po startu následoval asfaltový úsek a hned na 2. kilometru pekelné stoupání. Zvolil jsem taktiku jet první kolo “kaši” s tím, že do druhého když tak nenastoupím. S tímto předsevzetím se mi jelo poměrně dobře. Trať byla vedena zajímavým stylem, do kopce se jelo většinou lesními nebo polními cestami a sjezdy byly spíš asfaltové. Daní za blízkost civilizaci bylo poměrně časté křižování silnic,
většina takových kritických míst byla sice pořadatelsky zabezpečena, přesto nemám dobrý pocit při prolétávání hlavní silnice napříč naslepo.
Po asi 20 kilometrech už je pole závodníků hodně roztrhané, na první občerstvovačce zanechávám zbytek skupinky, ve které jsem se pohyboval. Trať stále zajímavá, ve sjezdu po louce jsem se nechal trochu unést a v mírné zatáčce po nájezdu do lesa na mokré trávě a lehkém bahně tradičně ležím na zemi. Tuto situaci mám už dobře nacvičenou, nepředstavuje téměř žádné zdržení. Opět si kladu otázku, proč mám na předním kole skoro 2 roky starý plášť s 11 tisíci najetými kilometry.
Následuje přenešení kola přes (pořadatelsky zabezpečenou) železniční trať, nadjezd dálnice (!) a blížím se k horské prémii na Javorníku u Hodkovic nad Mohelkou. Stoupání trávou po louce směrem někam k nebi je určitě oblíbenou činností každého bikera :), nějak se mi povedlo se vyškrábat v sedle až nahoru a předjet jednoho tlačiče. Následuje pěkně ostrý sjezdík, několik asfaltových kilometrů, opět nadjezd přes čtyři proudy motoristů. Míjím další občerstvovačku, tlačím do sebe druhý Carbošsnak. Přejezd dvojitých tramvajových kolejí, nájezd do terénku. Potěší výborné hravé lesní úseky s kamenným pískovcovým povrchem. Přesto čas ubíhá nějak pomaleji než je zvykem, podle hodinek jedu dvě a čtvrt hodiny, ale cítím se tak na dvojnásobek. Odměnou za stoupání nad Jablonec byl dlouhý rychlý šotolinový sjezd, po kterém jsem znovu v areálu Břízky. Ani moc neváhám a místo průjezdu cílovou bránou na 53 kilometrové trati se vydávám do druhého kola. V prostoru cíle tankuju do bidonu, ionťák v camelvaku došel.
Nakopne mě informace o průběžném 9. místě. Při druhé rundě už kopce pode mnou neubíhají tak lehce, na občerstvovačkách pravidelně doplňuju pití. Javorník z velké části tlačím, při sjezdech mě stále více rozčilují turisti motající se před kolem. Později mi došlo, že možná trochu neprávem, vzhledem k počtu závodníků na dlouhé trati a jejich rozestupům to přihlížejícím asi ani jako závod nepřipadalo. Druhé kolo mi trvá podle stopek o 20 minut déle než první, přesto uteklo daleko rychleji. Až těsně před cílem jsem dojel 7. bikera a v davu lidí víkendujících se na přehradě mu odjel.
Po ukončení závodu v 17 hodin startoval první závod prvního ročníku české X-terry.
Celkově se akce MTB Maraton Břízky 2003 podle mě vydařila, jediná výtka by byla možná na místy nejasné značení trasy.
Výsledky (už 🙂 najdete na stránkách www.bike.room.cz
Profil trasy 106 km
Vyhlášení jednotlivých kategorií
