Třetí a můj první podnik letošního ČP v MTB maratonu hostil hornický Most. Na prezentaci jsem dorazil v půl desáté, během několika málo minut jsem odcházel se startovním číslem včetně jména, čipem bez tradiční zálohy 500 Kč, z igelitky vytáhl upomínkový hrnek s fotkou z loňského ročníku (kdy jsem po 1. okruhu zabalil), cykloponožky od sponzora z Budějic a jakési tabletky – na klouby.
Připevnění čísla a další automatické předstartovní úkony vyplnily přesně zbývajících 25 minut do startu. U nafukovací brány jsem přehodil kolo přes jinak neprůchodný plůtek, který jsem následně oběhnul a zepředu skrz celé startovní pole se přesně v momentu startovního výstřelu úspěšně prodral k osaměle stojícímu stroji na konci první vlny.
Začátek závodu tvořil rovinatý okruh kolem hypodromu, stačilo jet v háku a věřit pohledu na zadní kolo borce před sebou, protože oblaka prachu znemožňovala jiný způsob orientace. Běsnění bikerů se začínalo stupňovat, znovu se projelo prostorem startu / cíle a areál hypodromu se na nějaký čas ztratil z dohledu.
Při nájezdu do prvního většího stoupání jsem ztratil z dohledu čelo závodu a míjel prvního jezdce opravujícho defekt. Trasa závodu postupně přecházela do stále větší technické náročnosti, vrcholem byl jednoznačně velký Moira sjezd, lávkami, sklonem i hustotou porostu připomínající pro někoho legendární North Shore. Ani zvýšená hustota fotografů nepřinutila změnit moji taktiku šetřit materiál i sebe, proto jsem nejprudší točky a několik půlmetrových schodů raději snesl.
V tu dobu jsem začínal přemýšlet o přibrždění u občerstvovačky, plánovanou konzumaci prvního ze dvou vlastních powergelů bylo potřeba podpořit nějakou tekutinou. Zanedlouho jsem se dočkal, občestvovacích stanic byl dostatek a byly dobře vybavené. Zvuk nějakých asi motorek byl předzvěstí blížícího se autodromu, po němž následoval několikakilometrový rovný úsek kolem vodní nádrže Matylda. Během něho (a po předjetí Ivana Rybaříka – na prázdných Crossmaxech) byl čas přemýšlet o vhodné taktice na získání slevy 100 Kč na startovném za úspěšné zdolání „sleva výjezdu“ před dalším atraktivním bodem trasy, Hněvínem. V momentě, kdy už jsem byl přesvědčen, že mám to „kilo“ v kapse, povolil řetěž a já měl příležitost zjistit, že nýtovačku jsem zapomněl v autě (spolu s imbus sadou, duši a pumpu nevozím nikdy:-). Oprava za pomoci laskavého cyklisty-diváka a jeho přístroje od firmy BBB proběhla relativně bez problémů, ztratil jsem hodně míst, ale důležitá byla možnost pokračovat.
Další trialové úseky jsem ve zdraví překonal a poslední, méně náročnou částí trati se blížil do cíle prvního okruhu, s časem kolem 2:30. Druhé kolo probíhalo podobně, subjektivně uběhlo rychleji, i když trvalo o něco déle. Naprostou většinu okruhu jsem jel sám, chvílemi jsem měl pocit, jestli už náhodou neproběhla uzávěrka trati. Na důležitých místech i občerstvovačkách byl však stále pořadatelů dostatek a dělali to dobře (a dobrmana, který mi vběhl v 50 km rychlosti přímo před kolo, musí samozřejmě hlídat jeho majitel:-).
Svého pro letošek posledního průjezdu cílovou bránou v Mostě jsem se dočkal po 5 hodinách a 13 minutách, přibyly první body do celkového hodnocení ČP v MTB maratonu a já byl spokojený jak s organizací závodu, tak trasou.
Jednalo se podle slov mnoha závodníků spíše o XC trať o 100 km délce, ale právě díky pestrosti mě baví jezdit MTB. Určitě se pokusím objet co nejvíce zbývajících pohárových podniků. Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za pěknou akci, divákovi za zapůjčení nýtovače i přípustnou technickou pomoc, závodní kolegyni Ivče za odvoz a firmám BLESK, ÚAMK, autoservis Škoda Most, dalším dvěma dobrovolníkům a jednomu profesionálovi za vyproštění klíčů z kufru auta, který při výměně vhodného úboru před výstupem na 2. stupeň vítězek ½ maratonu tato závodnice Cyklorenovy Cvikov tak pěkně zabouchnula :-).
