Krkonošský maraton Lomnice n. P.

Rozhodování mezi Peklem severu v České Kamenici nebo Krkonošským maratonem nebylo jednoduché, přednost nakonec dostal trénink a "poctivých" 106 kilometrů v Lomnici nad Popelkou.

Pátý ročník Scott Krkonoškého maratonu připravil pro účastníky dvě trasy, turistickou 43 kilometrovou variantu s převýšením 1008 metrů a 106 kilometrovou verzi překonávající 2573 výškových metrů. Prezentace probíhala v místě cíle, areálu skokanských můstků "V Popelkách", kolem půl osmé hodiny ranní již byl problém s příhláškou, nakonec jsme pořadatele "ukecali" a jedno startovní číslo na dlouhou trasu ještě získali 🙂

Start v půl deváté ráno z náměstí v Lomnici je podle mého názoru zbytečně brzo, což možná potvrdilo cca 160 bikerů na startovním roštu oproti zhruba pěti stovkám na trase krátké, která startovala o hodinu později. Táhlé a dlouhé stoupání po asfaltu a později šotolině umožnilo klidné najetí nadělených skupin do terénu, s Ivčou, které jsem dělal vodonoše jsme do prvního sjezdu nastoupili kolem 60. místa na konci velké skupiny. Po rychlém sjezdu po šotolině a polních cestách vypadala skupina takto: průběžně první žena, za ní kolem 7 přeživších chlapů a na konci já 🙂

Více na bajkfoto.netProfil trasy "z kopce do kopce" a nepříliš technicky náročný povrch umožňoval alespoň ze začátku svižnou jízdu, mezi nejvýraznější stoupání patřil asi 10 kilometrový výjezd  z Bezděčína na Kozákov (744 m.n.m.) a 2 x kopec Tábor, což byly zároveň 3 prémie. Atraktivní úseky v podobě technických nebo rychlých sjezdíků, "hustým" výjezdem za Železným Brodem nebo lesním brodem byly nejdřív velice příjemné, v druhé půlce závodu vychytávky jako průjezd "lomem na šotolinu nebo co to bylo" ubíraly hodně sil.

Pekelné dusno šlo přežít díky špičkově zvládnutým občerstvovačkám zajištěných m.j. firmou Enervit, pití podávané v bidonech je určitě plus. Značení trasy také bezchybné, nezaznamenal jsem žádný nejasný úsek, na spoustě odboček a snad na všech křižovatkách byli pořadatelé.

Oblíbené téma kolegy Petra Pražáka – technické problémy – se tentokrát nevyhnuly ani mně. Povolený přesmykač na novém (resp. po reklamaci vyměněném) rámu způsobil zdržení několika minut, jejich sjíždění (kvůli bidonům které jsem musel podat 🙂 mě stálo spoustu sil a poslední kilometry jsem strávil jako polomrtvý prapor vlající někdy i půl kilometru za Ivčou…

Tímto bych chtěl poděkovat laskavé řidičce bílého Fordu Mondeo, která šikovnou jízdou v šotolinové nepřehledné zatáčce přímo proti závodníkům způsobila crash "mojí svěřenkyně" a chladnokrevně spolu s několika přihlížejícími ze sousední zahrady pozorovala její krvavé koleno, nevylezla z auta a neproběhlo nic jako pomoc s kolem nebo alespoň omluva. Díky tomu jsem docvaknul svoji ztrátu a až do cíle V Popelkách pokračoval plus mínus ve dvou.

Celkový čas 5:22 vydal závodnici TT Cyklorenovy na 30. místo absolutně a 1. v kategorii, mně podíl na cenách :))

Příští rok určitě znovu, za 550 Kč na místě připravili pořadatelé vše, co k maratonu patří. Trať závodu obsahuje nezvykle velké množství asfaltových úseků, přesto nepatří mezi ty lehké, ale ani extrémně těžké. Jediné, co mi vrtá hlavou, je název, protože Krkonoše jsem pouze zahlédl v dálce a se Skotskem asi také nebude mít moc společného…

You may also like...