Jedenáctý ročník cyklomaratonu Lacman Vysočina road přilákal do Ždírce nad Doubravou přes 400 závodníků. Na výběr měli trasy 88, 149 a 242 kilometrů s převýšením 1130, 1820 a 3080 metrů. Já využil nabídky stát se bafíkem dvojice Jakub Svoboda a Jirka Říha a tím se premiérově ocitl na startu silničního závodu.
V pátek večer byla odbyta prezentace, po zaplacení 700 Kč startovného zněl úkol jasně, za první dvě místa absolutně a dvě první v kategorii se bere dohromady devět tisíc českých korun. Zajímavostí závodu byly malé samolepky se startovním číslem určené k umístění na helmu místo klasických čísel na dres. Je vidět, že časomíře Championchip pořadatelé věřili 100% a klasická záloha výsledků ručním zapisováním dojezdů se nekonala.
Ranní vstávání v šest hodin je daní za délku závodu, sběrný vůz pohybující se průměrnou rychlostí 20 kilometrů za hodinu potřeboval na projetí dlouhé trasy 12 hodin a tak start v nelidských 8 hodin ráno by nutností. Po doznění posledních tónů Vangelisova Dobytí ráje a krátké rozpravě ke trati závodu do vyputého mikrofonu vyrazil 400 hlavý dav za relativně příjemného počasí do prvního úseku závodu, kdy se do Chotěboře jelo po mírně zvlněné hlavní silnici pohromadě.
Zde jsem za to také poprvé vzal a v početném konvoji doprovodných vozidel se posunul o několik míst dopředu. Pokyn, že prvních 100 kilometrů nebudou mí svěřenci nic potřebovat, nestačil a uklidňující funkci mých nervů místo týmových vysílaček muselo vykonat rádio Proglas.
Po projetí Chotěboře následoval první delší sjezdík, na úzkých a klikatých silničkách a následném úseku do Trhové Kamenice se peloton nadělil na několik větších skupin. Za Sečí to přímým směrem zpět na Ždírec vzali borci na nejkratší trase, takže bylo možno se s autem posunout opět více dopředu. Zde pracovala zhruba 30 členná skupina, ve které nechyběl žádný z favoritů.
Z ní tak nějak nepozorovaně odjel po projetí Hlinskem Jirka Říha (M+S Minařík), za kterým se přesně podle dohodnuté taktiky vydal po několika zachycených nástupech i Jakub Svoboda (Kolokrám.cz). "Jela se neskutečná kaše, borci si nastupovali a měli mezi sebou 5 metrový díry, sjel jsem si je, ale pak zmizeli na odbočce pro 149 kilometrovou variantu a bylo mi to jasný", tvrdí o spolupráci s vítězi prostřední trasy Jirka.
Oba odjeté závodníky začalo stíhat zhruba 20 borců, mezi kterými byl i Luboš Němec (Vokolek-Import) a Petr Hudeček (Yogi Racing). Jejich ztráta se pohybovala kolem 2 minut, ale na hlavní silnici mezi Hlinskem a Poličkou klesla na necelou minutu. Po nájezdu do dalších kopců neuvisel J. Říha Svobodovo tempo a ten ve výjezdech zvýšil svůj náskok na minutu a půl. Stíhací skvadra měla v tuto chvíli kolem 12 hlav a po rovinách a ve sjezdech pomalu sjížděla vedoucího závodníka (což mě jako bajkera vhledem k jeho tempu kolem 50 km v hodině po rovině docela udivilo:-). I když je pravda, že na Vysočině docela slušně foukalo.
Na 175. kilometru v jedné brutální stojce nakonec 5 zbylých stíhačů Jakuba dojelo. Tempo ale zvolnilo jenom lehce, stále docházelo k nástupům, díky této "lehce" agresivní Svoboďákově jízdě nakonec vepředu zůstali 4. Větrná smršť a průtrž mračen po 5,5 hodinách v sedle už asi mnoho škody nenapáchá, jelo se pořád svižně.
Na kruháči 500 metrů před cílem ve Ždírci nastoupil a lehce odjel Luboš Němec, ovšem v poslední zatáčce na vodě a kanálu spadl. Do cíle dorazil v čase 6.45 a pár sekund, což je jeden z historicky nejrychlejších časů tohoto závodu. Těsně za ním projel cílem Jakub Svoboda (nakonec si odnesl cenu fair-play za to, že počkal až se Luboš zvedne), třetí byl Petr Hudeček a čtvrtým Vladimír Vašek (Spartak Hlinsko).
Jirka Říha přijel po 11. minutách na 9. místě absolutně a 3. v kategorii, takže cíl nebýt po tomto závodě finančně v mínusu byl splněn.
Nakonec stručná statistika mechaničáku:
- najeto 250 km, za volantem skoro 7 hodin
- podáno celkem cca 12 bidonů 3 lidem
- podán jeden Red-Bull (dva vypity)
- přijata jedna vesta a rukávky od 1 závodníka (z jiného týmu, potřebu Jakuba a Jirky odložit si oblečení jsem nezachytil…)
- sraženo 0 závodníků i diváků
- nabořeno 0 aut – ale těsně, tímto se doprovodné Oktávce týmu Vokolek omlouvám:-)
Autor článku: Aleš Verba – Mountainbike.cz
