Byla to taková meta zimní přípravy, se slovy do Malevilu daleko, spokojeně jsem dělal společnost kanapi během dlouhých, deštivě sychravých zimních odpolední. Jenže MALEVIL udeřil! Prezentace proběhla bez větších obtíží, číslo s jasným označením trati LONG se páčilo:-).
Ještě doma skok do garáže, voskuji řetěz YARROWEM a vlídně rozmlouvám se svým strojem. Doufám, že nezradí. Večerní hřmění slibovalo zítra pěknou polízanici, jen mi bylo útěchou, že stejně postižených chudáků bude na startu vícero – nezmoknu sám.
Ráno klasika – „starťák“ jako hovado, roztáčím WC kolotoč, plním bidony, otevírám karboše a snažím se duševně připravit na jejich chemicko-šamponovou chuť. Kola naložena, hurah do Jablonného. Rozjetí, opakované močení a již napjatě poslouchám krátký předstartovní briefing p. Patráka. Skouknu zadnice mažoretek, zapínám POLARA a od startu mě již nic nezachrání. Výstřel…..makáme.
Snažím se ihned po startu vyjet si kloudné místo, prosté všech přepálivších start nebezpečných střelců. Najíždíme do terénku, čip po přejetí rohožky s časomírou pípá. Na podmáčenou louku jsou me zelené MIŠULÍNY krátké, bruslím a balancuji. Začátek je pro mě neznámou, ale okolí Lemberka se líbí. Držím se ve vcelku aktivní skupince, střídáme, vtipkujeme. Řetěz je po 15 km suchý a chrastí jako zpruzený chřestýš. Vždy si říkám, že příště již povezu olejíček. První občerstvovačku projíždím, při vjezdu do „říše“ honí se mi hlavou myšlenky o tom, že pády si musím schovat až zpět do ČR. Klasicky každou hodinu požiju jeden karboš, tepovka lítá jako urvaná ze řetězu.
Při sjezdu do Kurort Oybinu vzpomínám na loňský Hynckův ošklivý pád, jedu opatrně, Judyna se nebezpečně kouše do odvodňovacích kanálů. Jsem pod Hvozdem, ochotně slézám z kola, pletu nohama. Připravuji se na předloňský hustý výběh. Dvě osamělé němkyně zdatně povzbuzují kravskými zvonci, pokouším se na své lehce posmrkané tváři vyloudit alespoň lehce přívětivý škleb. Z Hvozdu již pohoda, na Luži fandí přátelové, přežívám 2 nebezpečné šotolinové „vynášečky“, na klikatém asfaltu z Ptačince odpočívám a krmím se POWERBARKOU, bohužel jedu sám – tady by se skupinka zrovna hodila. V ďolíku u Jána se pokouším na „velkou“ vyhoupnout na protikopec, řadím, šaltr se namotává – tlačím. Na občerstvovačce lokám další do sbírky džoinťáků, tentokráte zelený – hruškový.
Na Milštejnu se mi již kopce řádně zajídají. Závěrečný asfalt. úsek je již silně proti mému gustu. Následuje cca. 5km sjezdík, přehradu v Naději nevnímám. Při průjezdu poslední občerstvovačkou v Mařenicích je mi jasné, že již Malevil 2003 nějak doklepu. Objezd kopce protilehlému ranči je letos příjemnější, jede se obráceně, poslední sjezd bordelem, přelítnu silnici a jsem na louce u Malevilu. Na obzoru poslední šance posunutí se o místo výše. Bičuji se k obrovskému finiši – padá mi řetěz. Kolega však solidárně čeká, prolétáme alejí k časomíře – čip pípá – je konec – 5:11hod. Následuje obligátní polibek od přítelkyně, která mě vítá se slovy, že „Purmen“ je už hodinu v cíli – já se na to vyseru!
Profil tratě z POLARU 720i – pěkně zubatá pila:-)
Hodnocení podniku:
- Plusy: vyvážená trať, fajn počasí (ani vedro, ani zima), zázemí ranče, DIVOKEJ večerní program, on-line přihlášení, chutné klobásky z Kostelce
- Minusy: nedostatek místa po průjezdu časomírou, nenasvícené pódium při předávání cen, nedostatek 500 Kč bankovek na okrese Česká Lípa
pozn. poděkování patří opět Hynckovi, který přijel ač po prosloužené noci a fotil.
Zapojte se do naší diskuze o Malevilu.
