Ötztaler Radmarathon 2005

Mezi nejznámější a nejprestižnější silniční maratony Evropského kontinentu můžeme určitě bez obav zařadit i akci, která se letos po 25. konala v rakouském středisku Sölden. Jediná délka trasy 238 kilometrů a převýšení přes 5.500 metrů z něj činí obrovskou výzvu pro hobby i profi silničáře. Já jsem se tam vypravil na pozvání Jakuba Svobody, kterému jsem sloužil jako asistenční vozidlo.

Přesun do místa konání (cca. 650 km z České Lípy) proběhl bez komplikací, následky povodní v Rakousku byly včas odstraněny. Ubytování v hotelu s výhledem přímo na start, prezentace do 22 hodin. V ceně startovného 80 € byla čipová časomíra, občerstvení po trase a v cíli, dres (pouze pro ty, co závod dokončili) a několik reklamních předmětů – balíček těstovin, bidon a různé letáky.

Počet startujících se zastavil po naplnění limitu na čísle 3500, prvních 200 účastníků podle loňského pořadí startuje s minutovým náskokem (čas se ale měří každému individuálně). Řazení závodníků začínalo od půl šesté, budík jsem nastavil na nelidských 4:30 a pokoušel se za zvuků hotelového disko-klubu usnout.

Základní údaje o závodu:

  • délka 238 km
  • převýšení 5.508 m
  • nejvyšší bod Timmelsjoch 2.509 m. n. m.
  • počet serpentýn 66
  • nejnáročnější stoupání – St. Leonhard – Timmelsjoch – 29 km, převýšení 1.742 metrů
  • nejprudší stoupání Ötz – Kühtai 18,2 %

V neděli ráno ukazoval teploměr celkem příznivých 11 stupňů, ovšem počasí přišlo s vytrvalým mrholením. Doladění kola, snídani, přípravu bidonů a další klasické předstartovní úkony jsem pouze sledoval a a při pohledu z okna byl rád, že jedu pouze jako doprovodné vozidlo.

První 32 kilometrový úsek trasy ze Söldenu (1.377 m. n. m.) do města Ötz (820 m. n. m.) byl poněkud zběsilý, pohyb 3300 hlavého balíku rychlostí kolem 50 km/h po klikaté silničce údolím pojmenovaném po městě Ötz se ale obešel bez větších karambolů. Jak jsem se později dozvědel, již během tohoto klesání sjel Kubánec první vlnu a do stoupání na Kühtai (2.020 m. n. m., délka 19,3 km, max 18,2 %) jel na čele pelotonou.

Mé čekání na první občerstvovací stanici v Kühtai ukončil nekompromisní příslušník rakouské policie, který mi oznámil uzavření trasy po projetí čela závodu. Z tohoto důvodu jsem vyrazil do 25 kilometrového klesání a následného lehce zvlněného úseku do Innsbrucku. Naprosto mě ohromil počet pořadatelů na trase (oficiální údaje hovoří o 500 lidech), doslova v každé zatáčce a na každé sebemenší křižovatce stál člověk řídící dopravu, záchranné vozidlo jsem viděl snad každých 5 kilometrů. Před a za každou skupinkou jela motorka, na špici závodu pořadatelské BMW s časomírou na střeše a komentářem k aktuálnímu dění linoucím se z reproduktorů.

S úmyslem podat bidon jsem zastavil v malém stoupání před Innsbruckem. Zde kolem mě proletěl odjetý Ital s náskokem zhruba 2 minut na stále samostatně jedoucí skupinu tvořenou startujícími z první vlny. Jakub v ní nebyl, důvodem byl defekt ultralehké duše Conti na opravovaném úseku silnice před první občerstvovačkou. Pohyboval se zhruba ve 4 členné skupině spolu se dvěma Italy a jedním Rakušanem, lehce promrzlý výraz závodníků (neustálý déšť, teplota nahoře kolem 7 stupňů a půlhodinový technicky náročný sjezd) se snažily rozehřát davy diváků při průjezdu městem. Zajímavostí byly přejezdy kolejí, na které pořadatelé střídavě pokládali a odklízeli gumový koberec podle toho, zda zrovna jeli cyklisti nebo tramvaj.

Technická vložka:

  • rám Cicli B Fly 2005
  • osazení Dura Ace 10sp, kliky Gebhardt
  • komponenty Ritchey WCS Carbon
  • kola Mavic Ksyrium ES
  • váha cca 7,5 kg

Technickou lahůdkou bylo použití naprosté novinky firmy Mavic, kol Ksyrium ES. Speciální verze kol SL k desátému výročí výroby Ksyrií se poprvé objevila při letošní Tour, kde ji vezlo několik vyvolených jezdců. Do prodeje se mají dostat počátkem září.

      • přední ráfek – výška  22mm – nižší váha, větší stabilita
      • zadní ráfek – výška 25mm – lepší přenos síly
      • zircalový výplet – 18 vpředu, 20 vzadu, aerodynamický tvar drátů, designová vychytávka v podobě jednoho červeného drátu na každém kole
      • přední náboj – karbon, over-size
      • rychloupínáky – titan
      • odlehčený ořech – hliníkový nebo titanový unašeč kazety
      • váha přední / zadní 625 g / 785 g

P1010185 P1010194 P1010198 P1010203 P1010204 P1010209

Nejmírnější stoupání na trase závodu tvořil výjezd z Innsbrucku na Brenner (1.370 m. n. m.) o délce 40 kilometrů. Táhlý a dlouhý kopec Jakubovi sedí, zbylí členové skupinky to brzo pocítili, tempo kolem 35 – 40 km/h a po chvíli jsem z auta zamával uniklému Italovi, který doslova stál na místě. Po přejezdu do Itálie a  rychlém 15 kilometrovém sjezdu, během kterého se poprvé objevilo i slunce a z mlhy se vynořily vrcholky místních brdků "naše" skupina dojela čelo závodu, které tvořilo mým odhadem 150 závodníků.

P1010071 P1010074 P1010078 P1010080 P1010082 P1010083 P1010084 P1010087 P1010088 P1010091 P1010095 P1010097

Jaufenpass (2.090 m. n. m.) se objevil po 21,6 kilometrech tvrdého stoupání (max. 12 %), během kterého došlo k roztrhání pelotonu. Také jsem se jako doprovod konečně dočkal nějakého úkolu, sehnat magnezium. To se podařilo až na další občerstvovací stanici po přejezdu Jaufenpassu, kde došlo k dopravnímu kolapsu, doprovodných vozidel jelo hodně. Vybavení občerstvovaček bylo celkem pestré – polévky, müsli tyčky, Redbull, Cola, ionťák (vše v kelímcích, žádné bidony), ovoce apod., trochu mě překvapila absence gelů a podobné "chemie".

 P1010098 P1010101 P1010103 P1010107 P1010109 P1010110 P1010111 P1010112 P1010116 P1010119 P1010121 P1010122

Neskutečný sjezd do St. Leonhardu jsem si vychutnal i v autě, nekonečný počet serpentýn a sestup o 1.200 výškových metrů občas zpestřený průjezdem italskou vesničkou, za doprovodu pohodové místní policie a davů tirolských domorodců.

Blížilo se poslední a nejtěžší stoupání, kde se každý rok tento závod rozhoduje. Úsek St. Leonhard – Timmelsjoch (2509 m. n. m.) znamená 1.774 výškových metrů, 29,4 kilometrů a zatím v nejlepším případě 1:23:47 práce (Mirko Puglioli, ITA). Přesunul jsem se s autem dopředu a čekal nahoře, několik kilometrů před vrcholem. Sem se jako první přiřítil Christian Ceralli (ITA), s náskokem zhruba 8 minut na průběžně druhého Emanuela Negriniho (pro změnu také ITA). Jakub se objevil po 53 minutách, jediné přání co jsem zaslehl bylo zatlačit oči. Sjíždění čela závodu po defektu, extrémní počasí a závodění proti místním borcům zanechalo své následky a znamenalo ztrátu zhruba 20 míst během posledního výjezdu.

P1010124 P1010125 P1010131 P1010132 P1010134 P1010135 P1010136 P1010137 P1010138 P1010142 P1010144 P1010146

Po projetí tunelu (ve kterém prosakovala voda natolik, že se dá hovořit o regulérním vodopádu) došlo k naprosté změně počasí, sluneční paprsky se utopily v totálním mlíku a viditelnost kolem 20 metrů zvyšovala tep v posledním sjezdu, který nás po 25 kilometrech přivezl o 1.132 metrů níže. Davy diváku podél celého průjezdu Söldenem a doslova hlava na hlavě v prostoru cíle vytvářely správnou atmosféru, poslední ostrá zatáčka přes most a hotovo.

Vítězem se stal Christian Ceralli, Vicini Bike Cesena s časem 7.12.59:60, průměr 32,98 km/hod. Po čtvrté za sebou byla nejrychlejší ženou legendární Anna Corona s neuvěřitelným časem 8.12.09:20 a rychlostním průměrem 29,02 km/hod.

Jakub Svoboda, startující kvůli týmovým záležitostem pod cizím jménem, dokončil po 8.06.51:70 na 37. místě absolutně a 12 v kategorii.

P1010147 P1010152 P1010154 P1010155 P1010156 P1010158 P1010159 P1010162 P1010163 P1010165 P1010166 P1010167 P1010170 P1010172 P1010173 P1010174 P1010175 P1010176 P1010177 P1010199

You may also like...