Training silničního závodníka (part I.)

Training silničního závodníka

Jezdec bez předběžného trainingu nikdy v závodě nedocílí toho výkonu, jako jezdec řádně na závod připravený. Speciálně u nás nebéře se training příliš vážně. Pouze několik málo jezdců připravuje se poctivě na závody, ostatní pouze občas jezdí, většinou chybně, bez určitého pořádku, a proto také naši jezdci nedocilují výkonů třídy mezinárodní. Jezdec musí soustavným cvičením docíliti takové formy, aby v závodě mohl ze sebe vydati vždy trochu více než při trainingu, aniž by to uškodilo jeho tělesné konstrukci.

Silniční závodník proti jezdci na závodní dráze jest vždy trochu v nevýhodě. Je vystaven účinkům větru, deště, horka i změnám počasí při závodech delších. Při dešti je jezdec kropen ze spodu i se shora. Je dobře míti připevněny lehce montovatelné blátiče a tak chrániti se neblahému účinku vody ze spodu. Dobrou ochranou proti dešti je nepromokavá vesta z lehkého materiálu. Jezdec takto při dešti opatřený, tedy v suchu, je ve velké výhodě proti ostatním podobně nezabezpečeným. Aby při jízdě nenapadal jezdci do střevíců písek, je dobře nositi pružné vlněné shrnuté ponožky. Přirozeně, že i kolo musí býti opatřeno proti vnikání vody řádným namazáním všech jeho kovových součástí.

Téměř všechny závody po válce u nás pořádané jety byly se současným startem všech jezdců. Silnější jezdci udali vždy tempo, kterému slabší do poloviny trati podlehli a odpadli. Ve druhé polovině závodu odpadli i jezdci střední kvality a na konec šli do spurtu ti nejlepší, nepadlo-li rozhodnutí závodu v některém kopci krátce před cílem. Často bylo možno pozorovati, jak jeden každý ze zbylých jezdců ve spurtu dá do posledních metrů závodu vše, aby porazil svého soupeře, s kterých jel někdy desítky i stovky kilometrů. A kdyby i zvítězil o šíři gumy, je mu to krásným zadostiučiněním.

Jezdec, který trainuje nepravidelně, podle svého času i chuti není ovšem nikdy pro takovýto boj na pásce, zcela fit a je mnohdy rád, udrží-li se s vedoucí skupinou až do spurtu, ve kterém je ovšem poražen. Neumí totiž vydati ze sebe vše, je pohodlný, nemá potřebné taktiky. Jezdec, který chce v závodě zvítěziti, trainuje pečlivě, poctivě a pravidelně. Dlouhé trati není vůbec nutno jezditi, musí se ale přihlížeti při večerním trainingu po práci k určitému pořádku a pravidelnosti. Jezdec má cvičiti tempo, jízdu do kopců, po nerovném terénu, špatném dláždění i jízdu v závěsu, neboť toto vše je při silničních závodech úzce s sebou spojeno. Po každém trainingu nutno absolvovati 2-3 spurty kratší i delší. Při trainingu volte vždy některou jinou silnici, vedoucí vždy v jinou stranu s místa vašeho pobytu, jelikož každá silnice má jiný terén, na něž na všechny nutno si zvyknouti. Silnice, které činí jezdci největší obtíže, musí býti nejčastěji absolvovány, tak aby jezdec po čase jezdil každý terén s určitou lehkostí. Aby si jezdec zvykl na dlouhé závody a delší sezení v sedle, použije k tomu vždy volné neděle v sezóně před závody, jinak cvičí v týdnu po večerech a koná pouze krátké trainingy.

Nováčkům možno nejlépe doporučiti, aby s počátku jeli několikráte úplně sami. Teprve, když si již poněkud zvyknou, mohou jeti se svými zkušenějšími druhy. Na nebezpečných místech silnice ať jsou ale vždy opatrní, zvláště při sjezdech s vrchů a průjezdech obcemi. Lépe je nechati tu zkušenější již druhy napřed.

Nejvhodnějšími dny k trainingu jsou úterý a čtvrtek, jelikož ke konci týdne před nedělním závodem jest lépe na kole již nejezditi a šetřiti se na závod. Ve dny k trainingu předem určené jest ale bezpodmínečně nutno – jezditi, třeba i za deště a nepohody, aby si tělo zvyklo na všechny eventuality. Při defektu gumy, její výměně či opravě stroje počínejte si stejně rychle při trainingu jako při závodě, neboť jen tak docílíte jisté zručnosti.

Váha jezdce, není-li přílišná, ani velikost v závodě nerozhoduje. Ať malý či velký, ať slabý či silný jezdec, oba mají určité výhody i nevýhody, které se ale vzájemně vyrovnávají. Jezdec, který má slabé a dlouhé nohy, využije s výhodou delších klik jako pák a většího také převodu, aniž by se unavil. Malý jezdec s krátkými a silnými nohami může s toutéž výhodou použíti klik kratších a převodu menšího. Dlužno ovšem přihlížeti vždy k povaze trati a počasí jakož i tomu, čemu je jezdec více zvyklý.

Nelze opomenouti v těchto řádkách napsati něco o počátku trainingu, v kterém se obyčejně nejvíce chybuje. Je nejlépe, když závodník po skončené sezóně po posledním závodě dalšího trainingu úplně zanechá, aby si tělo po štrapácích mnoha závodů v saisoně náležitě odpočalo. Na své formě tím jezdec ničeho neztratí. Teprve počátkem ledna a února může jezdec začíti s lesními běhy a soustavnou gymnastikou doma. Za pěkné na počasí neděle můžeme si i vyjeti na kratší turu, jen ne žádné přepínání sil, neboť u nás stačí jezdci, je-li ve vrcholné formě do polovice dubna. Lyžařský sport v zimě je pro cyklistu nejvýš doporučeníhodný. V polovici ledna as dá si jezdec do pořádku své kolo, zmenší o něco svůj převod a má-li ráfky s cestovními gumami, vmontuje je do něho. Především ať jezdí teple obléknut a dýchá jen nosem. Od týdne k týdnu bude pozorovati, jak počáteční potíže s dýcháním mizí. Pilným a pravidelným prováděním gymnastiky ve světnici i příležitostně venku zbaví se jezdec přebytečného tuku, který nastřádal snad za zimních měsíců. Je dobře se častěji vážiti a o tělesné váze činiti si přesné poznámky. Soustavným cvičením docílí jezdec toho, že již v polovině března bude ve zlepšené formě.

ZDRAVÉ A SILNÉ DĚTI budete míti, dopřejete-li těmto volný pohyb v přírodě. K tomuto účelu slouží nejlépe jízda na velocipedu. Neodpírejte svým milým tu radost, budete míti prospěch, když zesílí a obrní své tělo protí jakýmkoli nemocem. Ve zdravém těle zdravý duch!