Premiérově jsem vyrazil do nedalekých Brd, z úst aktérů prvního ročníku jsem věděl, že se po startu jede nepříjemně do kopce, hrozí brodění Berounky, že trať je plná kluzkých kořenů a nebezpečných kamenitých sjezdíků, vše však umocněno krásnou přírodou, kterou Brdy disponují. Z Prahy jsem v rámci “rozjetí” zvolil cestu po vlastní ose a těšil jsem se, že podobný nápad bude mít bikerů více, že budeme kecat a cesta uteče. K mému překvapení jsem na kole nikoho nepotkal:-).
Prezentace v hasičárně proběhla bez větších potíží, byl jsem přihlášen předem, čekalo na mě poněkud zavazující číslo 53 a start z první vlny, což zaručovalo plynulý start bez nepopulárního špuntu při nájezdu do terénu. Přiblížila se hodina startu, startoval jsem úplně z první linie eliťáků, bylo mi jasné, že s nimi ani nepřejedu most:-). Úvod závodu mi přišel vhodně zvolený, široká šutolinovka umožňovala každému tempo na jaké se cítil, předjíždění bylo bezproblémové. Od startu jsem se pohyboval kolem 50 místa, jelo se dosti svižně. Počasí super, minimum bahna, kořeny suché, já si chrochtal, má “hlavovka” nikoliv.
V 4členné skupině jsem dorazil na první občerstvovačku, kde jsem obdržel nové plné bidony a jelo se dále. Nevím, zda tato libůstka byla dostupná všem závodníkům, ale bylo to příjemné. Na žádnou větší observaci nebyl čas, jelo se ostře dále. V nejnebezpečnějším sjezdu mi trochu zatrnulo, po mé pravici ve stráni ležel v náručí zdravotnice Džovan (Robert Novotný – Delfi), zpětně jsem se dozvěděl, že utržil lehký otřes mozku – špice závodu jezdí ve sjezdech opravdu maximální “hranu”.
Trasa byla opravdu fajn, sjezdy, výjezdy terénem, brod, myší díra, schody, ostré zatáčky, pouze táhlé výjezdy po šotolinovce ubíraly sil, tam šlo pouze o morál, fixoval jsem svůj zrak na pneu před sebou. Bufet č. 2 také proletáváme, opět dostávám nový bidon – hergot to mě baví:-). Nezadržitelně se blížime zpět k Letům, hvozdy se nese muzika z cíle. Poslední sjezd – mám téměř zavřené oči, passage po břehu Berounky ždímá poslední zbytky sil. Výběh schodů na most jako v mrákotách. Schyluje se ke spurtu, žádný před cílový skok se nekoná:-). Protínám pásku v čase 2:50. Rynek, náměstíčko – jak chcete se začíná zaplňovat bikery, pivko, goulashek, alternativní těstovinky pro býložravce. Začíná býti těsno….vracím Sportis chip a hurah domů s pocitem řádně vyžité soboty. Do Brd přijedu i příští rok, dařilo se, 60 kiláků je tak akorát, ponožky se hoděj, ledvinkou vyzbrojím celou rodinu a klíma bylo přátelské.
