Slíbené popisy tras, které jsme absolvovali během zimního "soustředění" v teple, začneme pěkně popořadě prvním dnem na rozjetí a lehkou aklimatizaci, kdy se cílem stal nedaleký kopec Pico de Bandama.
Startovní i cílový bod tvoří Santa Brigida, která je svou vnitrozemní polohou v severovýchodní části ostrova a nadmořskou výškou kolem 500 m výhodným místem pro výlety do všech směrů.
Poměrně ostré stoupání klikatou úzkou asfaltkou nás vytáhne nad město, odkud je perfektní výhled na celou oblast. Na křižovatce pokračujeme stále po silnici vlevo do města La Atalaya, ve kterém na nás čeká krátký, ale brutální sjezdík uzkými uličkami. Po pár minutách se vyloupneme u hřiště místního golfového klubu Real Club de Golf Las Palmas, odkud je 569 metrů vysoký kopeček Pico de Bandama na dosah ruky.
Po pravé straně mineme atraktivní výhled do úchvatného, ale naštěstí již dávno neaktivního kráteru sopky. Silnici třikrát spirálovitě obtočenou kolem kopce okupovalo pár výletníků, všichni se svorně v autech sunuli až nahoru, přeci jen na Štědrý den se asi lidem moc sportovat nechtělo. Z vrchu bylo vidět severní a východní pobřeží ostrova, včtně hlavního města Las Palmas, což umožnilo alespoň základní zorientování se v okolí našeho dočasného bydliště v této nezvyklé krajině.
Druhá půlka výletu nemohla začít jinak než sjezdíkem, namířili jsme to opět po silnici, a to k městu Tafira. Po průjezdu historickou částí přišla "prudká levá" a návrat údolím stále vyschlého potoku zpět do Santa Brigidy, ke konci zpestřený několika šotolinovými a kamenitými úseky mimo hlavní silnici. Závěrečné stoupání nás dovedlo domů z opačné strany, než na kterou jsme vyrazili.
Celková délka odpovídala plánu a pohybovala se kolem 35 kilometrů, kopcovitý terén a relativně náročný profil, i když zatím bez dlouhých stoupání, vydal na necelé 2 hodiny jízdy.
Hned po prvním kontaktu s motoristy je potřeba zdůraznit maximální ohleduplnost místních řidičů, člověk se na silnici na rozdíl od našich poměrů cítí bezpečně (což se s ohledem na nedávné tragické úmrtí Michala Picka nepíše zrovna jednoduše, pořád platí, že život je jen náhoda…), jen je potřeba si zvyknout na neustálé troubení – není výrazem "uhni mi z cesty", ale pouze upozorněním na chystané předjíždění, případně preventivní upozornění v zatáčkách 🙂
