Amsterdam město bezpočtu kanálů, mostů, houseboatů, úzkých dlážděných uliček, vyhledávaných coffeeshopů, legální prostituce, gayů a lesbiček a především neskutečně spletité sítě cyklostezek, což nás jako velisty zajímá nejvíce. “Kolo” je v hlavní holandské metropoli a v Nizozemí obecně fenomén. Na kole se jezdí do práce, vozí nákupy, stavební materiál, všeliký tovar, rodina…zkrátka vše.
Na kole se jezdí s deštníkem, telefonuje, jezdí v sukni, šatech či v saku, to vše je “Amstru” k vidění. Troufám si hádat, že na kole jezdí po městě dobrá třetina lidí, další třetina MHD a zbytek samozřejmě auty. K dosažení takto optimistického poměru je zapotřebí také cyklo-infrastruktura.
Zmiňované stezky se semafory jsou naprosto všude, vrtalo mi hlavou, jak mohli v “zemi tulipánů” vměstnat do ulic, čítám od bloku domů: chodník pro pěší, cyklostezku, stání pro auta podél silnice, vozovku samotnou a uprostřed ještě šalinopás – neskutečné, pokouším se tento scénář zasadit do Prahy a nejde mi to. Samozřejmě Amsterdam je placka, rovina, ale stejně. Stojany pro kola jsou naprosto všude, suterénní byty mají na schodech namontovánu “kolejničku” pro snadný vývod kola na světlo Boží, u nádraží jsou kol tisíce a 4 patrové parkoviště pro kola? Samozřejmě, žádné sci-fi, ale realita u Centraal Station.
Na čem se jezdí?
Typické AMS kolo je “vlaštovka” či lépe kolo s vlaštovkami (jasně, odtud pramení četné pře a spory plnící biková diskuzní a pokecová fóra, zda rovná řidítka či vlaštovky – “amsterdamský komplex”), vybavené nezbytnými blatníky pro komfort, ochranu za každého počasí i duševního rozpoložení, nosičem vzadu a košíkem (nejlépe proutěným) na řídítkách pro kontrolu nad nákupy. Samozřejmostí je Visací zámek, většinou integrovaný, taková podkova obepínající zadní kolo, která se při zamčení uzamkne (vysune se takový “vixfajlant”, který zamezuje otáčení kola – určitě všichni víte, co myslím). Kryt řetězu jej kryje po celé délce, zkrátka řetěz není ani vidět. Většina kol je vybavena pouze jedním převodem a torpédem, ta modernější mají řazení v náboji Shimano Nexus. Obecně platí trend, že největší King je ten, jehož stroj je co nejoprýskanější, nejstarší a vůbec nejhůře vypadající. Takovéto kolo budí také nejmenší pozornost zlodějů, ano kola se kradou všude. Populární jsou kola “nákladní” s korbou pro náklad čerstvých ryb či děcko. Samozřejmě existují i bajkshopy a cyklokrámy, které jsou blízké nám, prodávající kola věhlasných značek pro výkonnostní cyklisty, upoutala mě kolekce Pospecových STEVENS.
Amsterdam je možné zkoumat pěšmo či (k)análovým taxi (takto upravil cedul lodní nástupní zastávky nějaký patrně zkofeeshopovaný vtipálek), ale nejideálnějším prostředkem pro observáž a sondáž města je určitě sedlo kolo, které se dá za přijatelný peníz půjčit v místních četných půjčovnách. Celkem si umím představit údiv nizozemského turistického páru, který uvyklý z domova zapůjčí si kolo v Praze, že se projede po našich “cyklostezkách” a diví se, že mu auta škrtají zrcátkami o lokty:-))).
Amsterdam je každodenním živoucím příkladem toho, že je možno po městě bez přílišného riskérství a hazardu pohybovat se svépomocí na bicyklu, že mohou automobily a cyklisté koexistovat společně – rozhodně doporučuji všem.
Autor: Adam Schneeberger – Mountainbike.cz