Chrastava leží asi 11 kilometrů od Liberce směrem na západ. Tato hláška z pořadu Tip na výlet rádia Contact, kterou jsem nějakou shodou okolností slyšel během jednoho dne asi desetkrát, se mi vybavila hned při příjezdu do místa konání pátého ročníku MTB maratonu Bike Babí Léto.
Známé tváře pořadatelů, naposledy spatřené při červnovém Bikeatlonu, i známé prostředí stadionu v Chrastavě znamenají, že tu nejsem poprvé. Čas kolem čtvrt na deset, neboli posledních 15 minut na prezentaci, neumožňuje dlouhé přemýšlení o volbě trasy. Do Pekla Severu se počítá pouze ta delší varianta, pořadí v soutěži týmů je docela prestiž a tak bez nějaké diskuze přihlašuji sebe i bodovou kolegyni k delšímu 88 kilometrovému výletu.
Během páteční politicko-kulturní akce, kterou byl koncert Čechomoru v místě nového parkoviště na Práchni, žádný plán ani taktika nevznikly, pouze chybělo několik hodin spánku. Po startovním výstřelu v 10:00 jsem Ivču ztratil z dohledu, přestože se jelo za zaváděcím autem (samozřejmě nechybělo povzbuzování ředitele závodu megafonem z otevřeného kufru auta) Start obou délek tras najednou, čili kolem 700 kol (počítáme-li přední + zadní, hlav bylo asi tak 350 🙂 přinesl správnou atmosféru jízdy v balíku, trhat se to začalo až v prvním výjezdu na Panenskou hůrku.
Osmikilometrové stoupání na Buk republiky bylo zakončené prémií, oproti předchozím ročníkům zmizela z cesty většina navezeného materiálu a výjezd tak byl lehčí, kolo se tolik nebořilo. Tempo se jelo slušné, pár lidí jsem cestou nahoru minul a začínal se obávat následujícího sjezdu – během čvrteční projížďky části trasy mi připadal dost nepříjemný, lesní technikou vyjeté koleje čistě bahenního rázu, délka cca 3 km. Při závodě už to tak hrozné nepřišlo, protestovat však začal snímač rychlosti k Polaru, kde mi upadla jedna z pásek a celé zařízení se přesunulo směrem do výpletu předního kola. Nezbylo než zastavit a utrhnout zbytek, čímž se jen potvrdilo to, že v přední skupině stejně nebudu (po loňském slušném průběhu závodu ukončeném zablouděním z první grupy jsem si docela věřil, i když najeté kilometry nic neslibují 🙂
Stal jsem se tedy domestikem průběžně první ženy na dlouhé trase. Ovčí horu jsem dal bez šlápnutí na zem, nahoře pak chvíli čekal. Po průjezdu Chrastavou přišla první občerstvovačka, zatím mi stačil banán a ionťák. Následující úseky podle mě pestré trati ubíhaly poněkud pomaleji, průjezd Bedřichovským lesem – kořeny, lehce bahnité louky. Známé tváře (jako defektící Josef Váňa z Pekáren) a okolo poletující klasické poznámky k ženský na bajku k závodům patří.
Na druhé občerstvovačce za přehradou Mlýnice jsem se zasekl trochu víc, asi 20 deka turistického (jak jinak 🙂 salámu jsem zapil půllitrem cocacoly a kontroloval odstupy dalších žen v poli – během 3 minut žádná, následující dlouhé táhlé stoupání šotolinovou cestou jsem jel naplno a na jeho konci dojel krom Ivanice i dost prošitého Aleše Gregora, se kterým jsme jeli ve skupince až do dalšího sjezdu, tentokrát po louce. Na jeho konci jsem se ocitl v asi 500 m záseku, co některým ženám chybí na síle ve výjezdu, dohání šíleností z kopce 🙂
Po rozdělení tras čeká na závodníky lehčí profil víceméně až do posledního stoupání na 74. kilometru. Asfaltový výjezd na Ještědský hřeben a poslední prémie naznačují blížící se cíl. Příjezd do Chrastavy tvoří atraktivní single-trail podél řeky, po průjezdu městem a lehkém stoupání k areálu stadionu přichází průjezd atletickým oválem a cíl, časomíra ukazuje 4:25 minut.
Místo možného mytí kol se odebíráme do srprch hned vedle stadionu – dík patrí Petrovi Pražákovi za jeho později znárodněný šampón, který posloužil asi 30 lidem a klukům z Kamenice za nalezené zapomenuté dámské tretry + příslušenství (dres Kolokrám atd.. 🙂
Občerstvení tvořila bramboračka a možnost zakoupení grilovaných uzenin, pitný režim v pozdější fázi jenom pivo a tonik, protože ostatní nápoje došly. Lehké zmatky s výsledky neovlivnily vyhlášení, které proběhlo bez komplikací a vtipně, moderátorovo přeřeknutí v názvu týmu na KHS Ceny styku vyvolávalo různé asociace o sponzorech cyklistiky 🙂
Vydařené počasí a špičkové značení a zajištění trasy umožnilo si Babí Léto opravdu vychutnat, pokud se k tomu ještě přidá umístění na bedně (i když ne moje, do soutěžě týmů na Pekle severu krom 1. místa Ivany Loubkové přispěl i Venca Šafránek 3. a Lukáš Povondra 4. místem v kategorii), není co řešit. Občerstvovací stanice při závodě by také mohly sloužit jako příklad pro ostatní, škoda jen výběru pití v cíli, ne všichni jedou na pivo 🙂
Podle mě patří tento závod k nejlepším MTB akcím minimálně v širokém okolí, takže už teď se těším na 6. ročník!
