S menším časovým skluzem způsobeným nedostatkem pisatelských slin se vracím krátkou reportáží k 5. podniku populárního pekelnickému seriálu – rumburskému Pahorkáči. Už jsem během své maratonské minulosti startoval z mnoha míst, ale na dvoře velkoskladu nápojů jsem byl premiérově. Prezentace bez problémů, pouze již během ní bylo brutální vedro, které ještě nedosáhlo svého vrcholu. Startovalo se v 11 hod. CET.
Startovalo se v 11 hod. CET. Po startu průlet „Rumbasem“, který jsem nevnímal, pouze jsem sledoval v pelotonu moment. největšího týmového rivala Hyncka. Zhruba po kilometru najíždíme zostra (jede se prům. 30tkou) na lesní cesty, kde začínám lehce postrádat své čiré RELAXY hovící si doma ve skříni. Nepříjemné štěrkové zatáčky ve mně evokují vzpomínky na nedávný pád. Pod koly bikerů se zvedají oblaka hustého prachu – spokojeně inhaluji:-).
Přicházejí první kopce, ještě stále jedu s Hynckem a ve společnosti Kučise – nejede mi to, opouštím tuto agilní skupinku a začínám „výletit“ – myšlenky na fakt, že je to můj poslední závod podtrhují „klipsnáři“, kteří mi ukazují záda. Do závodu se dostávám až v technickém výjezdu na Tanečnici, kde všichni tlačejóo a já dupu. Na občerstvovačce potkávám celý mančaft, Aleš bodnul, ale takticky se schoval, bychom ho neviděli a hnali se za ním. Žereme a probíráme zážitky z tratě, je nelidské vedro. Tanečnici ještě přecházely defekty dvou lídrů seriálu Honzy Slaniny (Delphi) a Kálesákův (řval a zahazoval svého GF do lesa).
Nabaštěni se spouštíme dolů, bohužel v hustém sjezdíku nevhodně přeskakuji odvodňovací kanálek a prorážím (kolegové z týmu se vzdalují) – kupodivu nejsem sám, lepí nás svorně více. Zpestřením tohoto opruzu jsou bikeři, kteři sjezdík nedobrzdili a za mohutného klení končí v houští. Po úspěšném spravení pokračuji, jede se mi dobře, makám. Bohužel přehlížím nepříliš značenou odbočku a zbytečně sjíždím, vracím se a potkávám svého otce – veterána naší stáje, to se mi ještě nikdy při závodě nepoštěstilo, vzájemně se hecujeme – odjíždím. Přelétnu vyschlá luka a stíhám prchajícího Aleše Gregora (Skipa), který píchal 2x. Poté mě mírně zklamal bufet č.II, což byla normální hospoda, kde měli akorát pivko – bidony jsou prázdné, jedu dál. Zbytek závodu bez problémů, líbil se mi průjezd „krysím“ tunýlkem pod tratí. V cílovém spurtu Aleše dostávám:-).
Obligátní Staráč a goulashek v klidu, poklidný startovní dvorek se proměnil v epicentrum Staropramen slavností, bikeři asimilují s nebikery – pohoda. Největším zážitkem řady borců však zůstává spol. páchaná hygiena se zástupkyněmi „něžného“ pohlaví.
Fotografie budou, momentálně probíhají diplomatická jednání vedoucí doufejme k jejich zveřejnění.
