Krkonošská 70tka – závod 3 členných týmů
Ubytování – klasika ve spartánsky vybavené Jitřence nedaleko startovacího areálu, po cestě z PHY obligátní těstovinky a jeden “kousek” a hurah do hajan. Příslib startu z posledního fleku skýtal útěchu, že nás zezadu nikdo nevomastí! Ráno bezproblémová prezentace a úhrada startovného na místě a jde se na věc. Bohatá snídaně dle individuálních chutí, jen chudák Petr má po svém zrakvení se v Plzni problémy s rozmělňováním stravy. Startuje se po minutě, vždy 3 týmy najednou. V prostoru startu to vře nervozitou a ambicemi bikerů, rozjíždíme se a připravujeme se na start. Přikládám pod kotle SEMTEX a srkám kávový šnek, obdarovávám svou milou přebytečnými svršky.
Průběh závodu:
Úvod trasy má k rovinatému profilu dosti daleko, začíná se stoupáním na Černou Horu (1260 m.n.m.), Aleš s Petrem vyrážejí na mé gusto dosti zběsile, jedou v klidu – chvílemi mezi sebou živě diskutují, předjíždějí – já za nimi vlaji jako posmrkaný státnický prapor, s tlukotem kolem 180.
Scénář se s přibývající kilometráží nemění, jede se mi zle, jsem schovanej, fixuju oči na kolo biku přede mnou, přepadají mě černé myšlenky, že jim zpizdím celkové umístění, Petr mě solidárně tlačí, veze mi bidon a mateřsky mně konejší. Po zhruba hodince “stagnace a trápení” se konečně dostávám do závodu, požil jsem ENERVIT gelík a začíná se mi jet dobře. Poprvé se ukazuji na špici našeho uhánějícího vlaku, předjíždíme bikery a řveme populární hlášky jako “mezi, pravá, levá”. Chvílemi mi závod evokuje silniční časovku družstev, sjezdíky jsou výborný – štěrkové krajnice adrenalin, dojba místy překračující 70 km/h – stačí jenom pěkně klopit, občas se vyskytne zrádná “vynášečka”. Trilobit se místy chová vrtošivě, ale jinak sedí jako přikován.
Dostáváme se na jedinou občerstvovačku v blízkosti Pražské, doplňujeme bidony a těšíme se na brutální sjezdík do Pece. Počasí je ideální, není mlha, zima, vlezle sychravo jako při loňském ročníku. Musím vyzdvihnout podporu na trati (Kouďák s Káčou, zdatný kibic Mára s Vendou, Monique s foťákem – ideální). Ve stojce z Pece míjíme novoborského p. Rejholce st. (jediný Bohemák na trase), probíhá zdravice a pokračujeme. Ve výjezdu lehce ztrácí Pete, kterého tahají záda, poskytuji svůj ENERVIT roztok a vzájemně se hecujeme: “teď to musíme napálit, do cíle se to už nějak přežije”. V letošním ročníku nás pořadatelé ochudili o věhlasný Václavák, důvody mi nejsou známé. V posledním sjezdu absolutní hrana, sen o čase okolo 3 hodin se rozplývá, umístění našeho týmu naleznete ve výsledcích (21 flek, čas 3:24). Toužebně očekávané vylepšení loňského času se příliš nekoná, ale určitě nejsme naštvaní – opět se sešla lepší konkurence – přijel CYKLOMAX, REDPOINT aj.
Za zmínku stojí také start spřáteleného týmu Boudy Lajdáček (start. č. 22) tvořeného leadrem Vojckem a duem Simandlů, kteří ač na upgradovaných strojích, bohužel neměli svůj den a zajeli svůj horší standard. Zatímco trade tým Green Sock Praha (start. č. 91) vedený Ing. Hlavou prostého letos obligátních křečových problémů, podal výkon pouze o 8 min. horší, což si myslím stojí za pozastavení. Ing. Hlava je především známý svým potíráním a nechutí k “dopingu” – myšleno tím iontovým nápojům a energetickým gelům, závod odjel poctivě na čistou vodu, tyčinku Margot a 2 tyčinky DELI.