V sobotu 14. června proběhl v Adolfově v Krušných horách další závod spadající do Velosérie 2003. Trasa 102 km i převýšení cca. 2400 metrů bylo příslibem klasických cyklomaratónských zážitků. Využili však pořadatelé tento potenciál
dostatečně, nebo se z akce stal kandidát na titul “propadák roku”?
Prezentace v sobotu ráno proběhla bez problémů, přestože jsem neměl u sebe doklad o zaplacení 550 Kč startovného, byl jsem připuštěn na start. Ten proběhl v půl desáté pro trasu 102 km a po pěti minutách odstartovali účastníci 50 kilometrové varianty.
Počáteční ostré tempo na 10. kilometru poněkud zvolnilo, ocitl jsem se v osmihlavé skupině jezdců. Ukázalo se, že tři její členové
se účastnili některého z předchozích ročníků tohoto závodu, a to se ukázalo jako naprosto zásadní předpoklad pro úspěšné zdolání
nástrah trati. Ty zde nebyly tvořeny matkou přírodou, ale pořadateli. Přímo neskutečně odbyté bylo totiž značení trati. To se omezilo pouze na kusy “mlíka” občas visícího podél trasy, značení nejasných úseků a odboček klasicky šipkami se nekonalo. Naprosto žádné zabezpečení rizikových úseků, průjezdů napříč silnicí apod. Naštěstí jsem se na tyto věci v tuto chvíli nemusel soustředit, hlídal jsem si odstup od jezdců
kolem a první polovinu závodu jsem měl za sebou.
Při průjezdu předposlední (3.) občerstvovací stanicí na asi 75. km se naše toho času 4 členná skupina rozpadla (no prostě p. Náčelník s
kolegou nestavil :)) a zůstali jsme dva předchozích Penco maratónů neznalí. Potom jsem teprve poznal pravou tvář letošního ročníku, místa typu křižovatka uprostřed lesa, 4 možné směry a žádné značení myslím do kategorie MTB maratonů nezapadají. Po špatném tipu směru dalšího putování následovala asi 3 kilometrová zajížďka a návrat na zmíněnou křižovatku k dalšímu pokusu. Posledních 10 kilometrů jsem raději jel sám, tachometr v cíli ukázal 106 km i s “bonusovými” úseky. Umístění na 8. place celkově (ovšem
nejeden z favoritů zabloudil a v cíli se vůbec neobjevil – zdravíme Poldu), s časem 4:35 jsem spokojen.
V cíli v Adolfově proběhlo malé překvapení v podobě stále ještě netradičních těstovin (dostal jsem je, přestože kupón na jídlo jsem
zapomněl v Telnici na parkovišti v autě), i tradiční pivo se obešlo bez front.
Celkově mám z této akce neurčitý pocit. Atraktivnost místa, dobře navrženou trasu i snahu spolupořadatelů na startu i v prostoru dojezdu naprosto “pohřbilo” nezvládnuté značení. Místo spokojených bikerů to v cíli vypadalo na lynčování organiátora pumpičkami (podle neověřených informací se raději z prostoru cíle vytratil :). Přestože bikových akcí je spousta, ne každá splní to, co od ní člověk očekává. Stojí opravdu účast v podobném podniku za 550 korun českých?
Uvidíme a třebas se dočkáme i nějakých výsledků na stránkách Penca.
