Šestý ročník závodu v Mnichovicích proběhl jako vždy 1. května. Novinkou bylo zařazení do stále prestižnější Galaxy série i změna hlavního sponzora z výrobce kol na výrobce potravinových doplňků, většina ostatního včetně trasy zůstala při starém a osvědčeném.
Prezentace pro předem přihlášené proběhla bez fronty, a tak zbylo dost času na rozjetí před startem i související stres.
Těsně před desátou hodinou pořadatelé odstranili ochranné plůtky před první lajnou a tím spustili nečekaný přesun celého startovního pole zhruba o 50 metrů dopředu, bez ohledu na čísla, takže z první lajny pro náš tým BigShock-Kolokram.cz nakonec moc nezbylo. Zběsilý průjezd Mnichovicemi a první stoupání umožnilo cpát se dopředu, kdo nebyl včas v místě prvního zúžení trati, musel počítat s frontou tlačících borců. V prvním sjezdu jsem neuvisel skupinu a tak se týmoví kolegové Honza Novota i Venca Šafránek začali postupně vzdalovat.
Trasa rychle ubíhala, tradiční průjezd osvětleným tunelem ani brod mě překvapit nemohl, povrch byl víceméně rychlý, i když letos všudepřítomného bahna se objevovalo také dost. Přibližně od poloviny jsme jeli ve 4 – 5 členné skupině s Jirkou Švorcem, který mě dojel, s navigací žádné problémy nebyly – i když údajně došlo ke stržení částí značení neznámým škodičem v místech ke konci závodu. Krizová situace nastala po technickém bahenním sjezdíku, kdy jsme skupinu ztratili z dohledu (možná by stálo za to vyměnit loňský model ralphů za letošní…), naštěstí se podařilo vše během cca 5 kilometrů sjet a pokračovat ve spolupráci v rovinatých pasážích ke konci.
Vyhlášení týmové soutěže
Ve spurtu do nafukovací brány mi zabránila křeč, kterou jsem získal do stehna při nedobrovolné koupeli v posledním brodu těsně před cílem (kde to mimochodem pekelně klouzalo, minimálně v místě, kde jsem jel já 🙂 Celkový čas 2:01:43 znamenal 34. místo a spokojenost, i když vítězné trio Martin Horák, Jan Hruška a Tomáš Vokrouhlík se již 15 minut vyjížděli 🙂
Závod žen byl poznamenán krátkým zakufrováním Ilony Bublové právě v pasážích před cílem, která se tím dostala za Ivanu Loubkovou jedoucí půl minuty za ní, ovšem po chvíli se zase všichni setkali po přejetí jedné odbočky a vracení se zpět. Nakonec bylo pořadí v cíli v rámci fair-play Ilona Bublová /2:08:39/, druhá Ivana Loubková /2:08:45/ a třetí dojela Karolína Stolařová.
Vyhlášení proběhlo pod taktovkou organizátora závodu Petra Šimery vtipně, ceny byly hodnotné, i když například ty pro týmy (5 kilo masa prosciutto, společné poukázky na nákup sportovní elektroniky atd…) poněkud špatně dělitelné. Možná chtěl pořadatatel pro příště zabránit umělému sestavování silných týmů z lidí, kteří se ani neznají, případně je alespoň seznámit při společné konzumaci a nákupech po Praze 🙂
Z mého osobního pohledu se jednalo o vydařenou akci, jedinou výtkou by byl chaos těsně před startem (asi částečně způsobený policií, která přes dohodu s pořadateli nedorazila a tak nikdo nemohl zastavit protijedoucí dopravu), pro vyznačení trati bylo uděláno maximum, bohužel magoři strhávající šipky se najdou všude…
Doufám, že pořadatele neodradí výdělek pouze jednoho milionu korun (jak uvádí Petr Šimera v pozvánce na závod 🙂 a v příštím roce navážou na vysoký standard své akce.
| Zobrazit fotogalerii |
