S bajkovým závodem Ruská sibiř si letos pekně pohrála matka příroda. Krom toho, že skutečná zima se podle jejího rozhodnutí letos přesouvá asi na neurčito, se ještě v týdnu před konáním této akce rozhodla změnit obvyklý nudný systém stromů v lese na nový horizontální model 2007.
Což se naštěstí nepodařilo úplně stoprocentně, a tak zůstaly některé lesní cesty přeci jen sjízdné… Ale nepředbíhejme. Na akci jsem vyrazil s vidinou pohodové vyjížďky na kole, s nevelkými nároky na orientační schopnosti a práci s mapou. Ovšem vzhledem k absenci sněhu se rozhodli pořadatelé přitvrdit jinde a uspořádali víceméně klasický orientační závod na horských kolech (MTBO).
Oproti ročníkům, které jsem znal z vyprávění, bylo největší změnou volné pořadí kontrol i jejich větší obtížnost. Mapník, který jsem si nebral, se tím pádem ukázal jako nezbytnost. Ale nepředbíhejme. Prezentace proběhla svižně, za startovné obržel každý mapu 1:20000 s dvaadvaceti zakreslenými kontrolami a lísteček s otázkou ke každé z nich. Kontroly totiž netvořily lampióny s čipy nebo děrovačkou, ale otázky typu "jaký je druh stromu uprostřed křižovatky?" apod. Systém jednoduchý, občas ale trochy zrádný – nikdy jsem neměl jistotu, jestli jsem kontrolu skutečně našel, protože stromů uprostřed křižovatky, posedů s různým počtem příček i korýtek kolem krmelců se po lese vyskytuje určitě spousta 🙂
Start probíhal v 30 sekundových intervalech, na mě vyšel s číslem 44 lehce po desáté hodině. Nepovolená a neférová taktika, kterou jsem se chystal používat, kvůli volnému pořadí kontrol nevycházela a tudíž nemělo cenu spoléhat se na jízdu v háku s občasnými přejezdy dopředu v orientačně jednoduchých úsecích. Zvolil jsem tedy další nepovolený způsob absolvování tohoto MTBO, jízdu ve dvojici. Systém mapy složené pod dresem jednoho jezdce a otázkách v kapse druhého se ukázal jako nefunkční hned na první nalezené kontrole, která mělo číslo 2 a my na papírek zodpověděli otázku 1…
Následovaly dvě naprosto osudové chyby v navigaci a bylo jasné, že závodní ambice (i když při prvním závodě s mapou v životě tak jako tak nesmyslné 🙂 mohu směle odhodit a věnovat se jízdě na pohodu v atraktivní oblasti mezi Bakovem nad Jizerou a Bělou pod Bezdězem. To, že všechny cesty vypadají úplně stejně, mě nechalo klidným a soustředili jsme se na navigaci bez zbytečných chyb. Zhruba třetinu závodu jsme strávili mezi kontrolami 9, 10 a 11 s využitím všech sjízdných i nesjízdných cest mezi nimi.
Z bludného kruhu nás vytáhl až Ondra "Slamák", kterého jsme potkali u posedu na č. 11. Následoval delší úsek bez potřeby mapováni a tím pádem poněkud rychlejším tempem, ve slibně se rozjíždějící druhé části závodu nás zastavil až můj povolený představec v jednom rychlém sjezdu (opět z pr… klika!) a defekt milé kolegyně pár kilometrů posléze (ulomená větvička o průměru zhruba jednoho centimetru si poradila s UST pláštěm Explorer). Díky dobré duši Leoše Bogara, který jel náhodou kolem, jsme během 15 – 20 minut pokračovali dál. Tříhodinový limit se tenčil velice rychle a tak proběhlo posledních 10 minut závodu vysoko nad hranicí plánované tepové frekvence 🙂 Přesto jsme se do něj nevešli a ze 16 nalezených kontrol ještě kvůli penalizaci o tři přišli…
Celkové 110. místo ze 128 účastníků je můj nejhorší výsledek za celých 8 let, co jezdím na kole, což však vůbec navadilo, protože šlo hlavně o účast a zpestření zimního ježdění. Ježdění podle mapy vypadá docela zajímavě, takže možná někdy příště, třeba na Ruské ruletě? Ale nepředbíhejme…
Autorem fotografií je Petr Pražák
