Transalp Tour z pohledu bafíka – den 1 až 4

Silniční etapák Jeantex Transalp Tour byl mojí premiérou na vícedenní cyklistické akci, i když jsem se zúčastnil jenom jako doprovod dvojice Jakub Svoboda – Václav Bradna neboli tým Kolokrám.cz – Kooperativa.

Přesun do místa startu proběhl hladce – až na jednu pokutu za rychlost 15 kilometrů před Oberammergau. Perfektní označení usnadňovalo orientaci po jednotlivých místech souvisejících se závodem. Zázemí ve všech cílových městech tvořil většinou Transalp Camp (= tělocvična nebo hala na přespání + základní sociální vybavení) a Pasta Party stan (kde probíhalo kromě jídla i denní vyhlašování výsledků).

Prezentace k závodu byla zvládnutá poměrně dobře, přesto se utvořila neuvěřitelná fronta. V ní byl čas vymyslet vhodnou taktiku ubytování. Účastníci měli "v ceně zájezdu" 550 € za jednoho kromě běžných služeb souvisejících se závodem (značení trasy, výsledky apod…) denní vstup na pasta party. Ubytování v tělocvičně se snídaní bylo za příplatek 120 €. Nakonec jsme zvolili individuální ubytování po penzionech (kupodivu vždy jsme ubytování přímo v místě cíle sehnali za 25 – 45 €).

1. etapa – Oberammergau – Sölden

Řazení na start probíhalo do několika vln podle startovních čísel, v 10:00 se tisícihlavý dav dal do pohybu za zaváděcím vozem. 141 kilometrů s relativně příznivým profilem (i když převýšení 2440 metrů bylo na uvítanou docela dost), nejvyšší bod Hahntennjoch s 1894 m.n.m. My jako doprovod jsme zvolili přesun do cílového Söldenu, odkud jsme se po zajištění ubytování vrátili asi 30 km proti směru závodu za město Oetz podat bidony. Zde jsme potkali "konkurenčního" bafíka Poldu čekajícího na svůj tým tvořený Davidem Klímou a Liborem Matouškem.

Kolokrám – Kooperativa skončil s časem 4:27 na 21. místě.

Postřehy z 1. dne:

• neuvěřitelně jedoucí duo Lada Kozlíková – Peter "Zigi" Cirkl, kterí svůj tým Hrinkow – Dukla přivezli po 4 hodinách a 18 minutách na 1. místě v kategorii mixů
• Bergfeuer = zajímavá věc, kdy po setmění se na všech viditelných vrcholcích rozsvítí světla – nevím, jestli horolezci nebo prodlužovák
• běhání po značených běžeckých trasách může skončit lezením po skále a převýšením 450 m  na 15 km 🙂

2. etapa – Sölden – Brixen

Start v 9:00, 126 kilometrů, 3216 nastoupaných metrů a hlavně dva zabijácké průsmyky Timmelsjoch (2509 m.n.m.) a Jaufenpass (2094). Autem se jelo prvních 25 kilometrů od startu na vrchol prvního kopce docela příjemně, závodníkům jsem však nic nezáviděl. Na Timmelsjochu klasicky mlha, teplota kolem 13 stupňů. Z ní se objevovali jezdci jednotlivě nebo ve dvojicích, mezery byly minutové. Podali jsme bidony a pokračovali se závodníky, uzavírky trasy měly být hodinu po průjezdu prvního, ale zde se zatím nic nekonalo.

Po 30 kilometrovém sjezdu ukazoval teploměr 30 stupňů, silnice se okamžitě zlomila opět nahoru na Jaufenpass. 20 kilometrů do kopce a zbytek až do cíle vedl směrem dolů (až na dvě stojky, které v profilu chyběly a nikdo s nimi moc nepočítal). Jelo se rychle, ve skupině, poblíž které jsme se motali i my v autě. Večer dorazil zbytek doprovodu v podobě lékaře a sympatické masérky, kromě obvyklých podpůrných prostředků došlo i na několik piv.

Čas našich 4:21, 12. místo v etapě

Postřehy z 2. dne:

• po stížnostech ostatních závodníků (zejména dvou "anabolických" bratrů s přezdívkou Lejktaři) u ředitele závodu jsme se rozhodli nedělat doprovodné vozidlo, ale pouze čekat na dohodnutých místech s bidony
• teplotní rozdíl během jedné etapy 22 stupňů (Timmeljoch 13, Brixen 35)
• když jste v Itálii a ta vyhraje zápas, může být i fotbal docela zábavný

3. etapa – Brixen – St. Vigil

Nejkratší, 90,6 kilometrů dlouhá, převýšení 3180 metrů. Táhlé a houpavé 35 kilometrové stoupání na Würzjoch (1987) hned po startu vypadalo příjemněji než včerejší stojka. Nahoře se objevil Jakub Svoboda ihned za vedoucími jezdci, také se důsledně začaly dodržovat uzavírky trasy, takže jsme nahoře měli hodinu času na focení, podařil se i takový úlovek jako Martin Würz na Würzjochu 🙂

Naprostý kolaps dopravy před cílem komplikoval shánění bydlení, vše ale opět klaplo a do pasta stanu na večeři jsme to měli kolem 200 metrů.

Pořadí v etapě bylo 11. místo, čas 3:40

Postřehy ze 3. dne:

• neuvěřitelně jedoucí duo 🙂 – vážně, výkony Lady v těchto kopcích…
• je možné, že občerstvení v cíli neboli pasta party zajišťuje každé město samo nebo podle sebe – zatím nejlepší jídlo nabídl St. Vigil – těstoviny podle svého výběru, salát, pivo, nealko a grilované kuře jako bonus bylo fakt v pohodě
• neuvěřitelné vedro a dusno, teplota v 8 večer kolem 28 stupňů zvyšovala spotřebu piva