Všechno to začalo asi tak před šesti lety, když jsem si kupoval nové kolo. Vybral jsem si Author Chicago tmavě červené metalízy. Ve výbavě tehdy mělo tachometr – BC SIGMA 700 a držák na láhev. Jeho cena byla přesně 7.018 peněz. Až na duralové vidlice to bylo úplně obyčejné horské kolo.
Sedl jsem na něj a vyrazil na první projížďku, jako asi každý nový majitel kola…nic zvláštního. Netrvalo však dlouho a začalo mi vadit, že nemůžu jezdit v noci, protože moje Chicago nemá přední ani zadní světlo. Brzy mě to rozhořčilo natolik, že jsem zašel do obchodu a koupil přední světlo Cateye halogenové za cca. 350 Kč (takže žádné prdítko) a zadní blikač stejné značky. Později se ukázalo, že jsem při výběru předního světla udelal osudové
rozhodnutí, a to v dobrém slova smyslu. Kdybych tehdy koupil obyčejného “nounejma” za pár šupů, byl bych teď asi někde jinde.
Ježdění na kole se stalo mým koníčkem a já se rozhodl, že na jeho výbavě nebudu přehnaně šetřit. Chvíli jsem si spokojeně jezdil s jedním předním světlem a vše bylo v normálu. Pak mi
ale začalo vadit, že to světlo svítí nějak málo. A tehdy jsem učinil další osudové rozhodnutí: “Koupil jsem druhé přední světlo”. Stejné jako to první. Tachometr jsem přemístil doprostřed. Vyjel jsem ven a cítil jsem se jako šéf s dvěmi předními světly, protože každej měl jenom jedno. Když si na to dnes vzpomenu, od srdce se zasměju.
Potom jsem otci k Vánocům koupil teploměr do auta s jedním interním a jedním externím senzorem. Ten externí senzor byl určen pro instalaci na vnitřní stranu blatníku automobilu, aby varoval před případným náledím v zimě. Později našel úplně jiné využití. Čas běžel dál a zaneprázdněný otec pořád neměl čas na to, aby si teploměr do auta namontoval. Tak jsem si jej nenápadně přivlastnil a nenapadlo mě nic lepšího, než jej připevnit na kolo. Vzniklo přemostění mezi dvěmi světly a spolu s tachometrem tvořil teploměr dvoupatrový palubní
počítač.
Pak jsem ve městě v jedné prodejně našich Vietnamských kolegů (hluboko v myší díře) narazil na hodinky s kalkulačkou za směšnou cenu. Neváhal jsem, jdu dál a pobrukuji si: “Kalkulačka na kole, to bude něco”. A najednou ejhle, co nevidím. Mluvící hodinky pro zrakově postižené. Za pár chvil jsem je nesl v jedné tašce spolu s hodinkami s kalkulačkou domů a přemýšlel jsem, jak provést montáž.
Nakonec tyto nové “cyklokomponenty” našly místo ve zbylém prostoru na obou světlech tak vznikly dva přídavné moduly na palubním počítači. Na něm bylo teď možné sledovat rychlost, počet ujetých kilometrů, tepolotu, čas a ještě jste si mohli za jízdy procvičovat násobilku na kalkulačce. Byl jsem se svým výtvorem nadšen a rozhodl se ve zlepšování kola pokračovat.
Jednoho krásného dne jsme ve sklepě našli staré kolo (takovou rachotinu co se dá ohnout a složit vejpůl). Bylo to na vyhození do šrotu. Nebylo na něm nic zajímavého až na přední světlo, které jsem ihned odmontoval a hádejte co jsem s ním udělal? Po složité instalaci na šroub, který drží celá řidítka jsem měl už světla tři. Jenže problém byl se zdrojem energie zaručujícím to nejdůležitější – svícení. Půsodně bylo toto světlo na dynamo (to jsem odmontoval rovněž). Tehdy jsem udělal další ze svých rozhodnutí. Rozhodl jsem se vést dráty po trupu do ledvinky na kostře a do ní umístit baterii. Pak ještě vypínač na krček řidítek a bylo to. Reakce na toto řešení byly překvapivě rozporuplné:-))).
Pomalu ale jistě začínala éra, ve které jsem svému bicykelu věnoval drtivnou většinu svého času a stále něco montoval, opravoval a vylepšoval. Jak jsem jezdil po světě, resp. po okolí svého bydliště, stále více lidí se mě ptalo proč si nekoupím rohy? Zdálo se mi, že rohy narušují design kola a příliš se mi nelíbily. Až mě jednou napadl skvělý nápad, tj. rohy spojit trubkou a vzniklé “bidýlko” osázet světlama. Po spoustě probdělých nocích a desítkách proběhaných obchodů pro cyklisty jsem si vytvořil určitou představu, jak by měla být nová přepážka využita. Zvolil jsem čtyři stejná světla, která jsem již použil na řidítkách (na jejich rovnou plochu bylo možné dále něco namontovat) a dvě zcela speciální světla na konce horní řady – jednalo se o francouzská světla zn. ZÉFAL. Halogen a třídiodový oranžový blikač v jednom – to bylo něco. 750 Kč za jedno sice nebylo málo, ale nekupte to:-))).
Fotogalerie:
Koupil jsem regiment tužkových baterií a vyrazil do noci. Tyto Zéfalky svítily opravdu velice dobře a jejich jasné a rozptýlené světlo osvětlovalo velkou část vozovky přede mnou. Cateye svítily také dobře, ale jejich světlo bylo přeci jenom více koncentrované do jednoho místa. Ve finále jsem na řidítka shromážil 9 předních světel, pocit z řízení nyní již “Speciálu” byl nepopsatelný. Napadá mě přirovnání k řízení kamionu, zkrátka pocit, že řídíte něco velkého, něco jiného než čím je obyčejné horské kolo.
V té době už také byly dávno nainstalovány další komponenty např. zadní nosič s brašnami (to také nebyl levný špás), kuchl jsem přední odrazku a dal do ní žárovku (vzniklo tak parkovací světlo), vedlé této odrazky jsem namontoval malé reflektorky ze dvou baterek (spíše za účelem designu), dvě malinké lampičky na osvětlení přehazovačky a také samozřejmě žárovičky na osvětelní tachometru a teploměru. Drátů na trupu, vypínačů na krčku a baterek v brašničce přibývalo, avšak spuštění tohoto kolosu v noci mi vše vynahradilo.
Tyto úpravy tohoto pekelného stroje však nebyly finální, pokračujte v četbě…
Dobrá zpráva pro všechny potencionální zájemce, ano popisovaný stroj je na prodej.
Prodám SuperSpeciál Author Chicago. Domácí výroba – jediný exemplář svého druhu!!! Strávil jsem u něj nespočet hodin a proinvestoval hromadu peněz. Info: www.author.wz.cz. Kolo je na mě již malé a nemohu na něm jezdit. Je to rarita. Dokonalý Kočkolap:-). Je to SVĚTOVÝ UNIKÁT.
Cena: 15.000 Kč
E-mail: babyrad@seznam.cz , telefon: 728 823 159
Autor: student Tomáš Buldozer Babyrád
