Sudety 2005
Sudety patří mezi nejnáročnější MTB podniky u nás, po absolvování podobně laděného maratonu v Úpici jsem váhal, zda má cenu vyrážet znovu do kraje pískovcových skal a pokoušet zde svou morálku při závodech na horském kole, jako ve většině případů však zvítězilo moje "méně v pořádku" druhé já a touha zjistit, co na těch Sudetech všichni vidí.
Prezentace probíhala pouze v pátek do 22 hodin, za její odbytí děkuji Martinovi Pleschingerovi. Do Teplic nad Metují jsme totiž dorazili až v sobotu ráno, přesně v 7:45. Rozebrané kolo v kufru, kůže v batohu a igelitka se startovními čísly připravená na předním kole Martinova auta spolu se startem v 8:00 nedávaly mnoho času předstartovní hře nervů a zbytečnému přemýšlení o všem možném, do koridoru jsem dorazil přibližně minutu před výstřelem.
Dlouhé táhlé asfaltové stoupání (na jehož vrcholu jsem u příkopu zahlédl smutně stojícího Milana Špolce s technickým problémem na kole – stihl alespoň start krátké trati v 9 hodin a z důvodu kilometrového deficitu ještě Moira X-duatlon následující den) umožnilo první nadělení startovního pole, do terénu jsem najížděl kolem 40. místa. Tempo bylo vzhledem k trase před námi na můj vkus poněkud ostřejší, zastávka v příjemném adršpašském hotelu Skalní město ani na první občerstvovačce za Zdoňovem se nekonala a podruhé na teplickém náměstí jsem se ocitl po 1 hodině a 20 minutách, což znamenalo projetí okruhu zvaného Malé Sudety a prvních 36 km v nohách.
Lehká krize dorazila kolem 50. kilometru, kdy jsem odpadl z pětičlenné skupiny a od této chvíle pokračoval víceméně sám. Průběžné pořadí se zhoršovalo s každým sjezdem, terén bych vzhledem k mému zdvihu vidlice 80 mm a nesmyslně nahuštěným bezdušovým Pythonům na 4 atmosféry nazval extrémním. Než jsem sebral dost sebevědomí přiznat si tento úlet v přípravě stroje a zastavit kvůli odpuštění (tlaku), prodělal jsem 3 docela nepříjemné smotky, dotrhal týmový bohemácký dres a ozdobil několik údů červenou barvou. Marně jsem vzpomínal na svůj jarní výlet a turistické projetí trasy závodu za 2 dny, ale bez potřeby slézat z kola. Při závodě jsem raději volil variantu "neriskovat" a nejhorší úseky turisticky snesl. Výbornou pomůckou byl počet diváků podél trati, pokud se někde vyskytovaly větší skupinky, znamenalo to jediné – začít brzdit, blíží se nějaký masakr!
Nebudu popisovat notoricky známá a legendární místa trati, stejně jsem si je při své premiéře nestihl uvědomovat. Na profil trasy včetně kilometrů a místopisných údajů na zadní straně startovního čísla jsem se poprvé podíval kolem 100. kilometru, kde desítky "krvežíznivých" a hlavně hustě povbuzujících diváků naznačily dosažení Hvězdy a sjezdu atraktivního, technicky velice náročného sjezdu. Opět zvítězila touha vidět cíl nad chutí se předvádět a zhruba metrový skalní schod a přilehlé okolí jsem raději absolvoval s kolem v ruce. Pohled na profil trasy se také ukázal jako nejvíce krizový okamžik během závodu, protože jsem si špatně vysvětlil několikakilometrový přejezd po hlavní silnici, myslel si, že jsem o kopec dál a marně čekal cíl po 6 hodinách jízdy 🙂
Tam jsem se nakonec objevil s časem 6.32.35, na 48. místě celkově. Mou premiéru na Cannondale Rallye Sudety usnadnilo příznivé počasí, chvílemi až příliš dusno, o čemž si mohli nechat účastníci souběžně probíhajícího silničního Krále nechat jen zdát. Pocity byly neurčité, rozladily mě až zbytečně náročné a technické sjezdy, místo klasické únavy jsem nemohl jet z důvodů křečí v rukou (mám v-brdy) a ramenou. Jenže až teď – s odstupem času – mi došlo, že právě díky tomu se na Sudety nedá zapomenout, většina míst zůstala pevně vrytá do paměti a lákají do svých spárů znovu. Přejme tedy celému týmu pořadatelů v čele s Tomášem Čadou dostatek energie i navrácení chuti k pokračování v tomto našláplém podniku!
Jídlo a pitný režim: spoléhal jsem na sebe, i když výborně vybavených občerstvovacích stanic byl luxusní počet. Z jejich nabídky jsem využil několik bidonů s ionťákem, 2 banány a na poslední sušené ovoce a kolu. Zbytek tvořily 2 novozélandské gely Carboshotz, asi 4 tablety Enervit proti křečím.
Technické záležitosti: o chybě při huštění plášťů jsem už informoval, jiné problémy nenastaly. Klasické brzdy nebyly vzhledem k dobrému počasí překážkou, i když hydraulika (klasická i kotoučová) by určitě ulevila při sjezdech. Od doby, co vozím bezdušovky, nevozím pumpičku ani náhradní duše.
Výsledky 123 km:
- DÍTĚ Radek – ROCK MACHINE CYKLOMAX 5:10:56
- HORNYCH Véna – ROCK MACHINE CYKLOMAX 5:14:51
- HAKL Oldřich – KHS SPORTFUL TEAM 5:17:06
- ZELENÝ Ondřej – DREAM BIKES HP PROMOTION 5:21:17
- FOJTÍK Ondřej – MERIDA BIKING TEAM 5:28:03